Taky patřím k ženám, které si klidně vyjdou do kina samy, když zrovna není s kým. Pocity divnosti jsem dávno hodila za hlavu, ale je pravda, že někteří lidé to řeší. Například v jednom nejmenovaném multikině v Brně se mě pokladní opakovaně ptají: Takže JEDEN dospělý, ano? Když jdu ve dvou, takové problémy se sluchem nemívají A jedno se mi stalo, že s nějaká dvojice chtěla po začátku ́představení přesunout, protože nechtěla sedět na kraji. Znamenalo to, že bych se na ten kraj přesunula já. Když jsem si odmítla přesednout s tím, že budu sedět tam, kam jsem si koupila lístek, paní pronesla něco v tom smyslu, že když sedím sama, měla bych jim vyjít vstříc. Být sám (a nejen v kině) je v naší společnosti bráno jako nálepka divnosti. Nebo přinejmenším podezřelosti.

...... žišmarjá, co sa trápite s kinem ?!,- , doma mrknite na nekonečnou TV sérii "Sama doma" a je po depce !

Já se ale vůbec netrápím, natož abych měla depresi :) Díky za tip na Sama doma. Hned, jakmile si někdy koupím televizi, tak dám na vaši radu.

Nevidím v tom problém, chodím často do divadla a když se nenajde žádná kulturní oběť, jdu taky sama. Taky pociťuju výhody i nevýhody - nemusíte znervóznět, když se partner/ka začne nespokojeně vrtět * nemáte to s kým probrat po skončení hry nebo filmu. Má to své výhody i nevýhody, ale rozhodně si nepřipadám divná. Co si myslí ostatní, je mi fuk.

sami tam prý chodí Famáci Ale já chodím sama taky všude možně, takže bych asi s kinem problém neměla.

Já s tím také nemám problém, ale občas se lidé dost podivují. Je to trošku jak stigma - To je ona, ta co jde sama. :) Je pravda, že občas se nás tam sejde víc osamělců.